http://www.greaders.cz/2010/03/13/mladez-do-knihoven-ii/ Wed, 27 Apr 2011 09:59:03 +0000 http://wordpress.org/?v=2.9.2 hourly 1 http://www.greaders.cz/2010/03/13/mladez-do-knihoven-ii/comment-page-1/#comment-146 TS Sat, 13 Mar 2010 11:12:14 +0000 http://www.greaders.cz/?p=2058#comment-146 je mi líto, ale nesouhlasím s bodem 1) kde konstatujete že bojové scény přitahují, ale vpodstatě s tím nechcete nic dělat. Nebo mi to alespoň z textu nevyplývá, že chcete. Dokonce radíte. Kdo jiný, než rodiče, učitelé, dětská literatura by měli rozvíjet děti tím, že jim ukazuje pravou podstatu  hrdinství? Nikoliv indoktrinovat bojovými scénami všeho druhu, forem a obsahu? Hrdinství je odpovědnost k vlastním činům, odpovědnost za sebe a své blízké. Zatímvo bojovníci (přeneseně vojáci) nejsou přímo osobně odpovědní, jejich odpovědnost je elegantně  delegovaná na imaginární "stát" či dokonce zájmy struktur ještě mnohem neprůhlednějších. Jakmile příjde na odpovědnost, tak ta vysublimuje v temných chodbách kdesi na Ministerstvu Války. Zeptejte se psychologů, co s lidmi dělá trvalá přítomnost témat boje, násilí, válek. Čtěte Koukolíka, studujte projevy a následky deprivace z opakovaného vnucování bojových  a konfrontačních témat. Medii, ideologií, knihami, náboženstvím... Pochopíte, proč už celé generace žijící ve válce (např. Palestina, Izrael, atd) vychovávají děti, které už bojové situace vnímají jako běžné, ovšem jejich psychika a sociální inteligence už je nenávratně nedovyvinuta, nebo poškozena. (nesouvisí to s úrovní IQ) Mezilidské interakce jsou schopni spíše řešit bojem, ne dialogem. Začíná to všechno u dětí, když jim předkládáte vzory chování. To samé je s některými komixy, které lze jen těžko odlišit od komixů pro dospělé. Přesto stojí zato hledat komixy které děti zaujmou a nebudou jen s klišoidními hrdiny. Nashromážděte přednášky a cokoliv, ale rozhodně tomu dejte adekvátní rámec a kontext. Nikdy nemluvte o bojování jako o hrdinství, protože to je ploché a falešné označení. A pusťe dětem někdy Karla Kryla, Neznámého vojína. je mi líto, ale nesouhlasím s bodem 1) kde konstatujete že bojové scény přitahují, ale vpodstatě s tím nechcete nic dělat. Nebo mi to alespoň z textu nevyplývá, že chcete. Dokonce radíte.
Kdo jiný, než rodiče, učitelé, dětská literatura by měli rozvíjet děti tím, že jim ukazuje pravou podstatu  hrdinství? Nikoliv indoktrinovat bojovými scénami všeho druhu, forem a obsahu? Hrdinství je odpovědnost k vlastním činům, odpovědnost za sebe a své blízké. Zatímvo bojovníci (přeneseně vojáci) nejsou přímo osobně odpovědní, jejich odpovědnost je elegantně  delegovaná na imaginární „stát“ či dokonce zájmy struktur ještě mnohem neprůhlednějších. Jakmile příjde na odpovědnost, tak ta vysublimuje v temných chodbách kdesi na Ministerstvu Války.
Zeptejte se psychologů, co s lidmi dělá trvalá přítomnost témat boje, násilí, válek. Čtěte Koukolíka, studujte projevy a následky deprivace z opakovaného vnucování bojových  a konfrontačních témat. Medii, ideologií, knihami, náboženstvím… Pochopíte, proč už celé generace žijící ve válce (např. Palestina, Izrael, atd) vychovávají děti, které už bojové situace vnímají jako běžné, ovšem jejich psychika a sociální inteligence už je nenávratně nedovyvinuta, nebo poškozena. (nesouvisí to s úrovní IQ) Mezilidské interakce jsou schopni spíše řešit bojem, ne dialogem. Začíná to všechno u dětí, když jim předkládáte vzory chování.
To samé je s některými komixy, které lze jen těžko odlišit od komixů pro dospělé. Přesto stojí zato hledat komixy které děti zaujmou a nebudou jen s klišoidními hrdiny.
Nashromážděte přednášky a cokoliv, ale rozhodně tomu dejte adekvátní rámec a kontext. Nikdy nemluvte o bojování jako o hrdinství, protože to je ploché a falešné označení.
A pusťe dětem někdy Karla Kryla, Neznámého vojína.

]]>