Před nedávnem jsem napsala článek Děti do knihoven I, v němž jsem se věnovala problematice jak přilákat děti ke čtení a knihovnám. Nyní Vám nabízím pokračování, ve kterém se budu věnovat mládeži 2. stupně ZŠ a starším.
Ještě než začnu s něčím konkrétním, je třeba si uvědomit, že v tomto věku začíná s dětmi „mlátit“ puberta. Snadno narazíte na ty, kteří silně prožívají období vzdoru a dělají všechno přesně obráceně než od nich vyžaduje nějaká autorita. Jsou však i tací, kteří se dají, alespoň částečně, „formovat“.
ZAMĚŘTE SE NA NĚ!!!
1. HRDINOVÉ A PADOUŠI :o)
Samozřejmě než s čímkoliv začnete, zjistěte si, o co má dnešní mládež zájem.
RADA č. 1: Upusťte od dětských postaviček, obrázkových knížek a filmů (kromě komixů) a vytáhněte těžší kalibr. Je to smutné, ale čím více bojových scén, tím více zájmu. Nashromážděte si knihy, časopisy, filmy, seriály. Uspořádejte čtení, promítání, přednášky, prostě cokoliv, co vás napadne.
2. REALITA JE NUDA, ČÍST SE NÁM NECHCE :o)
V tom případě máme naštěstí k dispozici obrázky.
RADA č. 2: Zapomeňte na Čtyřlístek a zkuste komixy. Jestli nevíte jaké, je tu televize, kde najdete minimálně tři programy, které vysílají animované seriály 24 hodin denně. Ke spoustě z nich u nás vycházejí časopisy. Pokud Vám na jejich nákup nevychází peníze, minimum, co můžete udělat, je alespoň na ně upozornit samotné děti, popříp. jejich rodiče.

3. PUNK, ROCK, POP, FOLK, JAZZ, TECHNO, … :o)
Když ne knihy, je tu hudba.
RADA č. 3: Hudební knihovna je krásná myšlenka, tak proč ji nevyužít. Vy můžete mládež naučit něco o hudbě Vašeho srdce a oni Vás naoplátku zasvětí do té své.

4. VÍM, ŽE NIC NEVÍM, A TAK SE UČÍM :o)
Kdo říká, že knihovník musí dělat všechno sám?
RADA č. 4: Předejte své zkušenosti. Naučte dnešní mládež vyhledávat nejen v knihovním katalogu, ale i na internetu. Máte-li vytvořenou komunitu aktivních dětí, zkuste jim nabídnout malý, ale užitečný kurz na téma, které je zajímá.
5. MŮŽEŠ SE STÁT KÝM CHCEŠ :o)
Každý pokrok má svá úskalí.
RADA č. 5: V dnešní době je počítač nezbytnou součástí našeho života a děti se s ním setkávají už od útlého dětství. Je pravda, že dnešní mládež „vysedává“ u počítače čím dál tím delší dobu. Na druhou stranu mají rodiče aspoň větší jistotu, že se jim dítě nepotuluje venku s bůh ví kým. Jednou z možností jak přilákat takového čtenáře, je nabídnout mu možnost zahrát si u Vás v knihovně po omezenou dobu nějakou počítačovou hru. Nebo můžete v určité hře uspořádat soutěž.

6. PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO :o)
Zkuste starší dětské návštěvníky zapojit do akce.
RADA č. 6: Dejte starším dětem možnost například pomoci Vám s programem pro ty mladší. Nechte je podílet se na nějaké organizaci, například přednášky nebo jen popovídání pro mladší děti nebo svoje vrstevníky. Dejte jim pocit vlastní důležitosti a užitečnosti.
7. KDO SI HRAJE ZLOBÍ MÍŇ; A NĚKDY NEZLOBÍ VŮBEC :o)
Strategické deskové, karetní, … hry.
RADA č. 7: Oblíbenost deskových her je vysoká, stejně jako jejich cena. Ne každá rodina si je může pro své děti dovolit. Zkuste jich pár nakoupit pro knihovnu a nabídněte dětem, ať si chodí, například jednou týdně, zahrát. Tuto aktivitu také můžete spojit s jinou poskytovanou službou.

8. ZADARMO ANI KUŘE NEHRABE :o)
V tomto bodě nejde ani tak o peníze, ale spíše o vynaložené úsilí.
RADA č. 8: Jak bylo již napsáno v minulém článku, uspořádejte zajímavou soutěž. Věcí, získaných vlastním vynaloženým úsilím, si vážíme mnohem víc. Jako odměnu můžete nabídnout buď věcné ceny nebo také výhody ve Vaší knihovně.
Opět jsem Vám nabídla jen hrstku možností, které nemusí být všude realizovatelné. Věřím však, že si každý vybere co potřebuje a přizpůsobí si to vlastním možnostem. Mnozí z Vás mají spoustu vlastních nápadů.
NEBOJTE SE A VYZKOUŠEJTE JE, FANTAZII SE MEZE NEKLADOU :o)






Jeden Komentář
1 TS wrote:
je mi líto, ale nesouhlasím s bodem 1) kde konstatujete že bojové scény přitahují, ale vpodstatě s tím nechcete nic dělat. Nebo mi to alespoň z textu nevyplývá, že chcete. Dokonce radíte.
Kdo jiný, než rodiče, učitelé, dětská literatura by měli rozvíjet děti tím, že jim ukazuje pravou podstatu hrdinství? Nikoliv indoktrinovat bojovými scénami všeho druhu, forem a obsahu? Hrdinství je odpovědnost k vlastním činům, odpovědnost za sebe a své blízké. Zatímvo bojovníci (přeneseně vojáci) nejsou přímo osobně odpovědní, jejich odpovědnost je elegantně delegovaná na imaginární „stát“ či dokonce zájmy struktur ještě mnohem neprůhlednějších. Jakmile příjde na odpovědnost, tak ta vysublimuje v temných chodbách kdesi na Ministerstvu Války.
Zeptejte se psychologů, co s lidmi dělá trvalá přítomnost témat boje, násilí, válek. Čtěte Koukolíka, studujte projevy a následky deprivace z opakovaného vnucování bojových a konfrontačních témat. Medii, ideologií, knihami, náboženstvím… Pochopíte, proč už celé generace žijící ve válce (např. Palestina, Izrael, atd) vychovávají děti, které už bojové situace vnímají jako běžné, ovšem jejich psychika a sociální inteligence už je nenávratně nedovyvinuta, nebo poškozena. (nesouvisí to s úrovní IQ) Mezilidské interakce jsou schopni spíše řešit bojem, ne dialogem. Začíná to všechno u dětí, když jim předkládáte vzory chování.
To samé je s některými komixy, které lze jen těžko odlišit od komixů pro dospělé. Přesto stojí zato hledat komixy které děti zaujmou a nebudou jen s klišoidními hrdiny.
Nashromážděte přednášky a cokoliv, ale rozhodně tomu dejte adekvátní rámec a kontext. Nikdy nemluvte o bojování jako o hrdinství, protože to je ploché a falešné označení.
A pusťe dětem někdy Karla Kryla, Neznámého vojína.