Jezdíte rádi/z nutnosti/často tramvají (po brněnsku šalinou)? Jak si krátíte čas? Koukáte z okna na stále se opakující ulice/lidi/stromy, posloucháte hudbu…anebo si ČTETE??? Právě poslední možnost nás inspirovala ke guerrillové akci s pracovním názvem „KNIHY V ŠALINÁCH“. Ale nepředbíhejme …

Jak jsme na TO přišli

Nápad uspořádat nějakou tu guerrillku v dopravních prostředcích MHD tu byla „od počátku“. Pochází ještě z doby, kdy na schůzkách smečky lítaly kreativní nápady jako když opice banány z palmy háže! Prvotní představa měla podobu hromadného útoku čtenářů na libovolný dopravní prostředek (nejlépe velmi hromadný) a s knihami v ruce způsobit menší poprask/zájem/nadšení/(ne)pohoršení…

Nápad jsme nechali několik měsíců uzrát. A co se nestalo. Naše milá opi EviG. si jednoho krásného dne kousla do pořádně zralého banánu a v tom ji osvítil sám opičí bůh (Jaroslav Dušek). Napadlo ji tohoto nápadu využít ve prospěch propagace ankety Kniha mého srdce a překlonit ji od válečné zóny směrem k STREET ARTU…

Koncept akce

- sehnat větší množství libovolných knih

- nalepit na ně červené papírové srdce s textem vyzývajícím k hlasování v anketě Kniha mého srdce

- takto ozdobené knihy rozvěsit ve vybraných šalinách

- oslovit skupinku lidí, která ochotně pomůže nápad zrealizovat

Jak jsme na to šli?

Nejprve jsme vybírali termín a místo pro úspěšnou realizaci akce. Zohledňovali jsme několik aspektů:

- Potřebovali jsme, aby bylo alespoň trochu teplo. To proto, abychom se mohli ukázat v našich guerrilláckých tričkách a vytvořili tak organizovanou jednotku ve stejně slušivých uniformách. Proto jsme si den D určili v prvním dubnovém týdnu a předpokládali/doufali/prosili jsme, aby již nepřišla sněhová vánice či jiná polízanice

- Abychom nalákali co nejvíc pomocníků, potřebovali jsme čas a místo sektání, který bude vyhovovat většině potenciálních účatníků. Zvolili jsme třetí hodinu odpolední, kdy již většina studentů bude mít volno a dvorek Filozofické  fakulty Masarykovy univerzity!

Teď ještě neohrožené dobrovolníky sehnat, neboli oříšek propagace akce: Prostřednictvím našich stránek na Facebooku , magazínu Inflow a hromadné meilové pozvánky  jsme požádali/nalákali/namotivovali studenty oboru knihovnictví v Brně.

Jak to probíhalo?

Potom přišel Den D. Aby vše proběhlo podle plánu, bylo nutné se v předstihu sejít ve smečce a vše dopředu připravit. Přes kamarádku a šéfredaktorku Inflow v jedné osobě, Káťu Hoškovou jsme sehnali asi 50 „vyřazených“ knih, které jsme dopravili do kabinetu knihovnictví. Opi EviP. vytvořila spoustu srdcí s tímto originálním textem:

„Tato kniha patří Karlu P., 1983 a jmenuje se Dášenka. Je to kniha jeho srdce! Hlasujte také v anketě Kniha mého srdce na www.knihasrdce.cz“

Všechna srdíčka s lehce obměněnými texty jsme za notné dávky týmové spolupráce vystřihli a nalepili na hřbety knih. Na každou knihu jsme přivázali pevný provázek a vše naskládali do dvou velkých krabic. „Munice“ byla připravena.

V patnáct nula nula jsme stanuli před vchodem filozofické fakulty. Oděni do banánových „nenápadně“ černých triček, vybaveni dvěma krabicemi připravených ozdobených knih a několika sty záložek propagujících KMS, jež nám byly darovány Moravskou zemskou knihovnou.

K naší velké radosti na místě již čekalo bezmála dvě desítky mladých nadšenců ochotných dopustit se pro knihy i nějaké lumpárny=dobré věci. Spolu s nimi zde čekal neohrožený tým InHD vybavený kamerami a foťáky, ochotný nás doprovázet na této misi. Pro větší efekt jsme se rozdělili na dvě skupinky. Naskládali do batůžků knihy a vydali se do předem určených šalin.

Co se dělo poté? Těžko slovy popsat! Naše banánové komando vtrhlo do šaliny, přivazovalo knihy na opěradla sedadel, madla, okna… Záložky rozdalo/pověsilo a jak rychle přišlo, tak odešlo! A už tu byla další šalina a akce se opakovala a opakovala… Až nám došly knihonáboje i záložky. Obě skupiny skončili na vteřinu ve stejný čas a setkali se na předem smluveném místě. Mission completed.

Co zbývalo? Udělat usvědčující hromadnou fotku, vydat se do nejbližšího restauračního zařízení a sdělit si své dojmy. Dozvěděli jsme se, jak se paní v šalině č. 12 usmívala, jak pán v šalině č. 8 drmolil něco o vandalství a jak malá holčička na zastávce roztomile žadonila o záložku… Ve všech ale zůstal dobrý pocit z toho, že udělali něco pro duchovní rozvoj cestujících a že si užili opravdu hooodně zábavné odpoledne!

Shrnutí, rady a typy v kostce

Pokud budete chtít tuto akci zrealizovat, je nutné se dopředu připravit. Tzn. přichystat si knihy, nálepky atd. Měli byste sehnat potřebné množství lidí a řádně je namotivovat.

Poté již mnohé záleží na náhodě, jestli budete mít štěstí na nevrlé či milé cestující, jestli bude pan řidič tolerantní, výjde počasí a lidé akci správně pochopí. Reakce jsme viděli různé, nejčastěji jsme se ale setkali s ostychem/nezájmem cestujících.

Velice cennou zpětnou vazbu nám poskytl Petr Škyřík ve svém komentáři na Inflow, která nás dojala a upevnila v přesvědčení, že naše guerrillka měla smysl. :-)

Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet

Fotky z akce naleznete na našem webu, ve fotogalerii na facebooku nebo přímo u fotografky Evy Mlynářové.

Video z této akce

To nejlepší jsem si nechala na konec – video natočené a sestříhané týmem InHD, které skvěle vystihuje atmosféru této akce! Přeji příjemný zážitek a mnoho úspěchů při vaší vlastní realizaci!

httpv://www.youtube.com/watch?v=iVKTTUXPPQk